belhat se
[belhat se]
(3. j. -há se, rozk. (ne)belhej se, čin. -hal se, podst. jm. -hání (se))
sloveso nedokonavé
belhat
[belhat]
(3. j. -há, rozk. (ne)belhej, čin. -hal, podst. jm. -hání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo se belhá jak)
v důsledku zranění, nemoci ap. obtížně chodit, jít, kulhat:
belhat se o holi
Belhal se s nohou v sádře.
S oteklým kotníkem se sotva belhá.
Po operaci belhal o berlích.
2. expresivní (kdo se belhá odkud; kudy; kam)
pomalu, s námahou jít, vléct se:
belhat se do kopce
Pomalu se belhal lesem.
Unaveně se belhá po pódiu.
Vyčerpaní hráči se belhali z hřiště.
Mnozí do cíle belhali úplně vysílení, ale závod nikdo nevzdal.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[belhat se]
(3. j. -há se, rozk. (ne)belhej se, čin. -hal se, podst. jm. -hání (se))
sloveso nedokonavé
belhat
[belhat]
(3. j. -há, rozk. (ne)belhej, čin. -hal, podst. jm. -hání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo se belhá jak)
v důsledku zranění, nemoci ap. obtížně chodit, jít, kulhat:
belhat se o holi
Belhal se s nohou v sádře.
S oteklým kotníkem se sotva belhá.
Po operaci belhal o berlích.
2. expresivní (kdo se belhá odkud; kudy; kam)
pomalu, s námahou jít, vléct se:
belhat se do kopce
Pomalu se belhal lesem.
Unaveně se belhá po pódiu.
Vyčerpaní hráči se belhali z hřiště.
Mnozí do cíle belhali úplně vysílení, ale závod nikdo nevzdal.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)